No weather today - Galerie Mesta Plzne
Kurátorka: Klára Vavrík, Fotografie: Martin Polák
odkaz na web galerie
ˇ
ˇ
ˇ
V jistém slavném románu, jistého slavného spisovatele, dozvídáme se o souboji perspektiv dvou postav, matky a syna. Zatímco syn matku vidí jako jednoduchou ženu, která zabývá se bez znalosti aktuálního dění neustále jen banálními věcmi, jako jsou hrušky na stromech její zahrady… matka syna vnímá jako nepřiměřeně zatěžkaného aktuálními poryvy větru, přes které není schopen vidět ani plody, jež mu dozrávají přímo před očima.
Matka, pro samé hrušky, nevidí tank. Syn, pro samé tanky, nevidí hrušky. Jeden je uvězněn v čase lineárním. V tom, kde hlavní slovo mají velké činy zapisující se na nekonečně se táhnoucí přímku dějin psaných člověkem pro člověka. Druhá pak v čase cyklickém, kde děj je určován neustále se opakujícími přírodními periodami a kde hojnost s nedostatkem jsou spojité nádoby z nichž jedna se přelévá v druhou.
Kolik světelných mil musíme odtáhnout naši perspektivu od těchto dvou, abychom se ocitli někde v bodě, kde ani války, ani hrušky nehrají roli?
Vznášíme se v galaxii na okraji galaxií, ve vícedimenzionálním rozměru, který je pro náš mozek nepopsatelný. „Planetě je to srdečně jedno“ cituje filozof Lukáš Likavčan v kapitole ZEMĚ-BEZ-NÁS ve své knize Úvod do komparativní planetologie. A dále se zabývá definicí Země bez pojetí člověka i „matky přírody“ jako určujících hybatelů pro ni podstatných. „Dle Thackerovy analýzy lidské konfrontace s nemyslitelnými, hrozivými aspekty světa, které indikují omezenou existenci lidského druhu, spočívá „svět-bez-nás v odečtení všeho lidského ze světa“. Svět-bez-nás je tedy opakem existenciálního, fenomenologického konceptu světa-pro-nás a díky tomu umí vystihnout význam termínu „planeta“ v jeho kosmologické a nelidské podobě: „[Planeta] zůstává negativním konceptem, prostě něčím, co přetrvává i ´po´ člověku.“
Jak vzdáleni od planety a globálního pojetí ekologie stojíme? Otáčíme v prstech jedné ruky přímo před očima hruškou, již jsme vypěstovali a ve které je pro nás obsažený celý vesmír? Pročítáme denně desítky zpravodajských kanálů, abychom věděli, co, kdo, kdy a kde? Pláčeme při požárech lesů a počítáme ekonomické ztráty přírodních katastrof? Zavíráme oči v okamžiku před usnutím a plujeme ve vesmíru, kde „po nás potopa?“ A co z toho, kdo z nás potřebuje a proč? A je to planetě opravdu srdečně jedno?
THERE~IS~NO~WEATHER~TODAY.
Ve vlastním poli