Jakub Tajovský je doktorandem na FaVU VUT, kde se zabývá výzkumem „designu“ malby. Soustředí se přitom na malířství jako na soubor specifických materiálních praxí. V historické perspektivě se mění nejen styly a techniky malby, ale také celý materiálně-řemeslný/průmyslový komplex. Soustředění se na materiální aspekty malby, jejichž dílčím výstupem je online databáze Dispersanto, otevřelo Jakubovi cestu k nahlížení jednotlivých prvků vstupujících do procesu malby jako autonomních aktérů. V této perspektivě prochází revizí nejen koncept autorství, problematizuje se ale také centrální pozice „diváka“. (Jan Zálešák)
Svým multimediálním pojetím obrazu Jakub dekonstruuje malbu - "jako pohled oddělený od těla pozorovatele, který zkoumá dimenze vlastního projektivního pohybu". Spíše než barva figuruje na jeho obrazech hmota malby, která vedle barevného spektra vyzdvihuje komplexní kvality matérie malby. Skrze experimenty s technologií Jakub často dochází k výstupům na hranici obrazu a sochy či analogového a virtuálního objektu. Experiment znamená dialog mezi autorem, materiály a procesy utvářejícími obraz. V Jakubových výstupech zůstává malba určitým referenčním polem, bodem návratu, jednotící plochou. Cizí objekty napodobují mimikry malířského vrásnění povrchu, fyzické procesy narušují objektivní čtení prostoru. (Katarína Klusová)
Design malby
Mým ústředním projektem je designování modelových situací tzv. „kreativní technologie“ která čerpá z nastalé reorganizace pracovních postupů. Design malby zahrnuje obraz i jeho technologické pozadí jako performativní složky hmoty malby. Techniky zpracovávaní „hmoty malby“ mě vedou na jednu stranu
k řemeslné tradici malovaného obrazu, na druhé straně
k apropriacím nových technologií.
Jako takové mi re-designovanané malířské prostředky
a metody pomáhají vytvořit dialektické zakřivení
vizuality - pohled, evokující dojem umělé „materiální inteligence“ spekulující o svém vlastním tváření ve vztahu
k elementární korelaci příroda-člověk-kultura.
Každý nástroj způsobuje přirozené zkreslení, které zabarvuje výsledný obraz.
příznačnou kvalitou malby jako "instrumentalizovaného" obrazu
je abstrakce – zkreslení, zesílení, nebo potlačení přirozených vlastností materiálů, nástrojů a jiných subjektů zapojených
do obrazu.
Individuální vlastnosti substancí zahrnutých v malbě moderuji společně s dalšími aktéry ve prospěch syntetické identity.
Materiál stejně jako nástroje pro mě nejsou neutrálním médiem, jsou kolaborujícími subjekty, jenž v obraze rozvíjí svou identitu
jako sadu možností a omezení.
Jako první z výstupů re-designu malby byla vyvinuta malířská hmota Glup. Tato je již v surovém stavu malířským dílem,
nesoucím soubor významů i fyzikálních kvalit.
Glup nyní dále používám k rozvíjení designu malby - na míru přizpůsobených postupů a nástrojů.
V řešených obrazech a instalacích hledám rozšíření iluzivní kapacity malby – překrývání fyzické a virtuální identity. Subjektivitu a performativitu aktérů v rámci malby si představuji jako objekty transpersonální
a metafyzické fabulace.
Skrze re-design malířské technologie vytvářím ve svých obrazech prostor aktérům, jejichž subjektivita bývá běžně potlačována na úkor autorské vize. Například tím, že nahrazuji gesta implikující "lidský faktor" (např. tah štětce) takovými, jenž odrážejí geomechanické či fyzikální principy, mění se vlivem prostředí, nebo implikují logiku umělé inteligence.
V důsledku kritické reflexe materiálů přehodnocuji logiku tvůrčí imaginace, a problematizuji model autora jako svrchovaného tvůrce. Místo toho se snažím zaujmout pozici jednoho z moderátorů korelace příroda-člověk-kultura.
Taková intermedialní malba sebou nese reorganizaci řemeslných postupů a přesun malířovy pozornosti do rozšířeného zorného pole. Automatizace jako by přímo vedla k rychlejšímu procesování a reprodukovatelnosti obrazu. V důsledku specializace se stává, že nástroj krátí čas strávený při tvorbě a redukuje pozornost věnovanou detailu obrazu. Taková jednosměrná specializace je typická pro průmyslové technologie. S ohledem na tuto problematiku jsem vyvinul modulární malířský kontroler "Malbot", který mi pomáhá dále rozvíjet a problematizovat otázky jako automatizace práce, nebo vztah technologického a řemeslného obrazu.
Malba funguje jako platforma provokující pohled. Pohled vytváří a zároveň zkoumá obrazy na základě jejich materiální povahy. Malba je proces, záznam skutečnosti a následně exponované nedorozumění.
