Syntetická krajina: vynález přírody; 2019, Galerie U Prstenu, Praha

      Pro Jakuba Tajovského je podstatný materialistický a procesuální přístup k umělecké tvorbě. Jeho práce je jakási simulovaná geologie – autor je ten, kdo vládne technologií, aby díky ní dal průchod protichůdným vlivům, které utváří výslednou podobu díla. Malířské médium rozkládá na prvočinitele, se kterými si hraje a dospívá ke kontraintuitivním závěrům. Míchá své vlastní malířské hmoty a zkoumá vizuální projevy jejich chemických reakcí. Využívá přesnosti strojů k nanášení barvy. Do svých hmot obtiskává pigment inkoustových tiskáren atd...

Tvorba obrazu je dialektikou: syntézou exaktních postupů a nepředvídatelných procesů, jež se navzájem určují. V jeho díle tak přirozeně existuje rozpor přírodního a umělého, exaktního a nahodilého, technologického a geologického.

      I název výstavy je paradoxem, který odkazuje na jádro jeho zájmu. Krajina zde není přirozenou, ani umělou, nýbrž syntetickou, což lze chápat jako sloučení obou protikladů. Příroda je vynalázena lidskou činností, přitom je sama spoluautorem svého obrazu.
      Pokud mluvíme o vynálezu přírody, myslíme tím tedy vynalézání vztahů a vzájemných vlivů.
Kompozice, jež sama sebe uvádí do pomalého chodu. Proto Jakub Tajovský popíná mřížku mechem a nechá jej zavlažovat systémem, jež je napájený solární power bankou. Proto se jeho malby dolplňují s objekty v systému stalaktit/stalagnát. Proto sestavuje mikro-panorama z objektů vzniklých litím, mícháním a vrstvením, jež připomínají umělé kameny... Nad malbami uvažuje coby nad sítěmi, jež distribuují hmotu, zdroje a síly, je tedy podstatné nejen to, co se odehráva na nich, ale i to, co se odehrává mezi nimi navzájem. Protože při vynalézání krajiny nestačí vymyslet skálu, ale též všechny okolní útvary a síly, jež jí neustále formují.
      Výstavu lze chápat jako přechod od makro-měřítka k mikro-světu. V první místnosti se jako
pozorovatelé nacházíme v ptačí perspektivě. Vidíme malbu měsíce, jež se díky svému měřítku stává krajinou a dioramata viděné v celku z dálky. V druhém prostoru sledujeme umělý ekosystém v podobě již zmíněné zavlažované mřížky s mechem a krápníkovitý diptych. Jsme zde uprostřed systémů a geologických útvarů. V následující chodbě a místnosti se nachází obrazy zaplněné předměty v lidském měřítku, pro něž je společný detail podobný leštěnému mramoru odkazující k geologické paměti a téma nástrojů a materiálů rozřiřujících vizuální imaginaci. V poslední místnosti s nízkou kruhovou klenbou jsme pozorovateli mikrosvěta fragmentů, drobných objektů a maleb malých formátů, jež jsou materiálovými variacemi na diagonálu. Pohybujeme se tak napříč modelem umělé přírody, jež pro to, aby fungovala potřebuje jak makro-měřítko, planetární procesy a velké události, tak mikroskopickou interakci na úrovni jednoduchých živočichů a chemikálií. Zároveň si však tato výstava neklade za cíl být exaktním modelem. Jedná se primárně o výzkum v materiálech se synestetickými výsledky, k jehož porozumnění do jisté míry stačí cit a empatie diváka.



kurátor: Jozef Mrva ml.

PERPLEX; Galerie Luxfer, Česká Skalice, 2018

Ripple effect; FUTURA, Praha

http://artviewer.org/ripple-effect-at-futura/

Double-click here to add your own text.

LOCAL MEMORY IS PENETRATED WITH STRANGERS; Vila P651, Praha - Střešovice,


Název výstavy je alegorickou formulí volně se vztahující k místu, kde se výstava odehrává.

Na základě reálií interpretovaných jako vizuální paměť vily P651 vytváří Jakub Tajovský imaginativní místo zabydlené fiktivním obyvatelem.

Vystavené artefakty zde působí jako abstrakní útvary s konkrétními  funkcemi, dočasně  zabydlují prostor a propůjčují mu fantazii o stylizované realitě. Výstavu můžeme vidět jako snahu o domestikaci iluze, nebo průnik do harmonie prostoru.

Jistá míra neobvyklého vystupování je přirozeností cizince, navázání na místní realitu dotváří novou větev paměti vykreslující „pána domu“. Jinak řečeno, obraz zabydlení  tvoří vrstvu „pseudoreality“ prostupující paměť domu, zároveň očekávající prostoupení přizvaným pozorovatelem.



The title is an alegorical formula freely related to the the spot where the exhibition take place. Based on the realms interpreted as a visual memory of  Villa P651 Jakub Tajovský creates

imaginary enviroment occupied by fictive resident.

Exposed artefacts acts as abstract units with concrete functions, they temporaly settle the space and land the fantasies about stylized reality to it. We can see this exhibition as attempt for domestication of  an illusion or penetration into the harmony of the architecture.

Certain degree of unfamiliar behavior is the nature of the stranger, connection with local realm join new branch of the memory depicting „the master of  house“. In other words, image of housing creates a layer  of „pseudoreality“ penetrating the memory of the house and aslo expecting permeation by the invited audience.

BLACK MIRROR; Solo offspace, 2017 (diplomová práce)

Černá zrcadla jsou fenomén, který má své kořeny v mystických praktikách. Sloužila jako nástroj pro stimulaci obrazotvornosti. Dnes se tyto magické předměty neváží ke konkrétní tradici, ale jsou opředeny mnhohými příběhy a doměnkami. Tím naplňují svůj účel snad lépe než kdy dřív.

Základním formálním postupem zde byla

mystifikace - figurální prvek byl v obrazech zrcadlen s různou míru stylizace. Bystost opsaná ve výstavě může být divákovým průvodcem, který se ve snaze vysvětlit své materiální ukotvení občas ztrací divákově imaginaci.

Volný způsobem zde byl ilustrován efekt černého zrcadla, jehož nepřirozené reflexe stimulují

obrazotvornost pozorovatele a prý umožňují vidět i démony.

...

Other side of the moon; Galerie FAVU, Brno, 2017

Salon Artikl; Fait Gallery, Brno, 2016

Blízké setkání; with Jozef Mrva, Kurátor: Lenore Jurkyová; Galerie Mladých TIC Brno, 2016

Jako obraz; NOD, Praha, 2016

Apartment VI; Vila Střelák, Brno, 2016